I přesto, že je Zugspitze součástí Alp, je to nejvyšší vrchol Německa. Leží úplně na hranicích, lanovka začíná v Rakousku a končí v Německu. My jsme se sem vydali na výlet do iglú, protože přeci nebudeme celý týden na jednom místě. Zážitek to byl intenzivní - "nezáleží jestli je zážitek pozitivní nebo negativní, hlavně musí být intenzivní", no a tenhle rozhodně intenzivní byl, více o tom níže. Na vrchol vede několik lanovek, mezi nimi i zubačka, která je snad nejvýše položenou zubačkou na světě. Nad horskou chatou je pak ještě výzkumná stanice s naprosto kosmickou stavbou - bývalá stanice pro měření radiace z roku 1963 od architekta Uwe Breukel.
VÍCE INFORMACÍ: oficiální web
Jeden z neujetějších zážitků, co jsme měli. Spaní v iglú se zdálo jako super nápad na strávení romatické noci ve dvou v iglú. Jen jsme si to představovali jinak. Iglu Dorf na Zugspitzu není úplně osada s iglú okolo, ale vyhrabaná díra ve sněhu. To, že jsme dostali instrukce jen v němčině (i když německy mluvíme bídně, spíš vůbec), se dalo přežít. Pochopili jsme "romatische schlafsacke" a řekli jasně, to bereme. Vybavený jsme byli - čelovky, lyžařské oblečení, teplé fusky, knihy, skleničky na víno a super Primitivo. První trable byli seznamování, protože ostatní rozhodně nejeli na výlet ve dvou, ale družit se. K tomu napomáhal fakt, že měl každý polepený hrnek svým jménem (kvůli nemožnosti je umývat), takže seznamovačka jak na táboře. Nepomohlo ani, že jsme si demonstrativně sedli sami ke stolu, i tak nás Ralf zahrnul historkami na celý večer (!) Tak jsme aspoň vypili nejvíc Glühweinu z celé skupiny, protože tam byla fakt zima.
Spaní byl zážitek ještě šílenější. Ta zima prostě vyhnat nešla a dvojspacák je největší blbost. Táhne do něj tou mezerou mezi dvěma těly. A svlíknout do naha jsem odmítla. Množství svařáků se nemile projevilo na nutnosti celou noc vylézat ze spacáku na ledový záchod. Každou půlhodinu jsme zkoumali, jestli už náhodou není ráno. Tak příšerně mrazivý zážitky jsme měli dva - tady v iglú a druhý ve stanu pod ledovcem na Islandu. Prostě polárníci z nás nebudou.
Za to východ slunce byl to nejkrásnější, co jsme kdy viděli, takže aspoň nějaké body do plusu.
VÍCE INFORMACÍ: oficiální web
Nezapomenutelný zážitek. Po budíčku v 6:00, na který jsme čekali celou noc, hrnku horkýho čaje pak taková nádhera. Prostě vysoko v horách je ten východ slunce naprosto majestátní. Takže ta tortura za to stála.
