Velmi oblíbený národní park všech Islanďanů. Jezdí sem autobud přímo z Reykjavíku. Dali jsme si přejezd těžkým brodem přes Krossá. Je to stejné jako Ásbyrgi - procházka po Thórsmork dost připomínala šárecké údolí (stejně jako kaňon Ásbyrgi), takže to pro nás zas taková atrakce nebyla. Tady jsme se ujistili, že oceňujeme na Islandu úplně něco jiného než místní. Suma sumárum, ten risk za ten zážitek na druhém břehu řeky nestál.
Tady přišla asi největší výzva pro Jeep, na kterou jsme se pečlivě připravovali s Youtube. Přejezd obávané řeky Krossá. Studovali jsme všechny možný videa, sledovali jak najíždět do hlubokých a divokých brodů (cik cak do Z), četli o tom, že Češi jsou známí tím, že tam utopí i Tatrabus a musí je tahat traktor. Volili auto podle toho jak do něj teče (Defender prostě netěsní) a díky tomu se balili do expedičních beden a vše měli zajištěné v nepromokavých obalech. Před přejezdem jsme si břehy obcházeli a stejně viděli kulový. Krossá je ledovcová řeka, tekže kalná, a není vidět na dno. Všude na webech je upozornění, že by se neměla brodit, nicméně na místě nic takového nebylo a brod byl označený jako všechny ostatní, tedy jen doporučenou rychlostí. Rozhodli jsme se do toho pustit a poslali drona do vzduchu, abychom případně zachránili od utopení aspoň jeho. Brod byl fakt trochu divočina. Břeh velmi strmý a voda divoká. Když jsme zajeli do řeky a voda byla po okýnka i toho nazvedanýho několikatunovýho jeepa, dost ve mě hrklo. Dokonce tak, že jsem samou nervozitou omylem vypnula nahrávání:) řeku jsme přebrodili podle nastudovaných návodů a dopracovali se do kempu Volcano Huts.
Krásný kaňon na pravém břehu řeky, takže je i celkem slušně přístupný jen menšími brody. Je to takové zelené údolí s ostrými svahy. Na konci jsme vyslali drona na průzkum, tam už jsme se přes řeku nemohli dostat.
Jeden ze splazů ledovce Eyjafjallajökull. Přístupný je celkem jednoduše z F245. Super puklina skály v kombinaci s ledovcem. Pod ledovcem je ukrytá sopka, která o sobě dala výrazně vědět v roce 2010.
