Tomu říkáme malý teplý Island. Na Lanzarote jsme se strašně těšili. Jsou tady mraky sopečných kráterů. Navíc je tady krásná architektura a design od Césare Manrique. Co nás úplně dostalo, byla striktní barevnost. Všechny domy jsou bílé, maximálně se zelenou. K tomu všude černý sopečný písek a ta barevnost je prostě dokonalá.
VÍCE INFORMACÍ: oficiální web
Národní park sopek. Krásně probarvené černo červené sopky. Co nás nepříjemně překvapilo byl poměrně rezervovaný přístup k turistům. Zvyklí z Islandu, kde se každá přírodní krása prodá turistům se super servisem, jsme tady jen koukali na jeden zákaz za druhým. Timanfaya patří k jednomu z nich. Vstup do národního parku je zpoplatněný, což vůbec není problém. Od návštěvnického centra vyráží mezi krátery autobus, a to už problém je. Autobus nestaví, takže všechny krátery vidíte jen zpoza kouřového skla. Druhou volbou je jízda na velbloudech a přiznám se, že tohle využívání zvířat mi je proti srsti. Dronem se tam lítat nesmí. Pochopím, pokud je místo, kde jsou zvířata, že je to rušící element, ale v pustině mi to nikdy smysl nedávalo. Našla jsme si na mapě opuštěnou cestu a pustila drona tam odtud. Jako na potvoru doletí 2 km a ten body byl přesně tak daleko. Takže se mi podařilo jen přiblížit, ale nad sopky jsem se nedostala.
VÍCE INFORMACÍ: oficiální web
Hned vedle národního parku Timanfaya je vinařská oblast La Gería. Tady jsou naopak úplně stejné krátery využité na maximum. V celé oblasti se pěstuje vinná réva v tradičních ďolících, z nichž v každém je jeden keř a je krytý malou zídkou proti větru. Takové vinice se táhnou až do středu kráterů sopek. Tady už se s dronem lítat může, takže to byla parádní podívaná. Navíc je víno z Lanzarote jedno z nejlepších, co jsme pili. Proti sobě stojí dvě vinařství. My jsme si oblíbili Bodegas Rubicón, kde jsme se pravidelně zásobovali.
Zelené jezero získalo zelenou barvu díky řasám. Tady je další ukázka trochu nesmyslného přístupu. Ze severní strany je přístup na vyhlídku. Z jižní strany je vybudované poměrně velké parkoviště a vydlážděná cesta až k jezeru. Z této strany je však přístup omezený zavřeným sloupky Nikde jsme vyložený zákaz vstupu nenašli, takže jsme si to prošli a je to parádní! Úplně jiná perspektiva.
Dobře, jeskyně mě fakt baví. Jameos del Aqua je asi nejkrásnější jeskyně, kterou jsme viděli. Je to spíš povrchová průrva v lávovém poli. Obě otevřené jámy spojuje tunel, ve které jen průzračné modré jezero. V otevřených částech je pak restaurace. Celou architekturu má na svědomí Césare Manrique. Úplně nás dostal koncertní sál ve skále. Celý areál nemá chybu.
VÍCE INFORMACÍ: oficiální web
Kamezí Boutique Villas bylo jedno z nejlepších ubytování. Uzavřený resort je tvořený vilami, z nichž každá má soukromí a vyhřívaný bazén. Co je ale bezkonkurenčně nejlepší, je restaurace s terasou a výhledem na oceán. A protože na Lanzarote opravdu hodně fouká, tak jsou jednotlivá místa chráněna takovou polokukaní a zapuštěná pod úroveň podlahy. Tady se ty skvělá vína konzumují naprosto skvěle. Navíc je u restaurace ještě Deli Shop, kde se dá nakoupit na vaření.
VÍCE INFROMACÍ: oficiální web
Solnice Janubio je na západním pobřeží. Na místě je to trochu smeťák, přeci jen to není úplně čistý provoz, ale ze vzduchu jsou to krásné struktury. Určitě si nezapomeňte koupit čokoládu se solí, je skvělá.
VÍCE INFORMACÍ: oficiální web
Selský dům patří pod CACT, tedy několik staveb, které vytvořil Césare Manrique. Dvůr je naprosto oslnivý, doslova. Bílá podlaha, která ve slunci úplně září, k tomu bílé stavby se zelenými doplňky na pozadí černého lávového písku. Pastva pro oči.
VÍCE INFORMACÍ: oficiální web
Kaktusová zahrada, opět další z tvorby Césare Manrique. Najdete tady obrovské množství různých kaktusů, od malinkých po stromy. Uprostřed je jezírko a restaurace. Dominantou je starý větrný mlýn.
VÍCE INFORMACÍ: oficiální web
Los Cuervos je takový malý, velmi dobře přístupný kráter, kousek od La Gería.
Pláží je na Lanzarote hodně. Papagayo je kousek od Playa Blanca a je přístupná takovou offroad cestou. Platí mezi nevyhlášenější pláže společně s Famarou.
Vyhlídka na severním cípu ostrova. Je odtud pěkný výhled na ostrůvek La Graciosa. Vyhlídka je opět dílem Césare Manrique.
VÍCE INFORMACÍ: oficiální web
Malé městečko v severní části ostrova. Narazili jsme tady na výbornou restauraci Cantina Teguise, kde si můžete dát i tažín.
Trochu zvláštní skalní útvary u Teseguite. Dobrá prolejzka pro děti.