Nejtěžší vnitrozemí. To byl náš sen po první návštěvě Islandu. To, že je kdesi uprostřed obří kráter sopky a my se k němu nemáme jak tím malý Suzuki Jimny dostat byla výzva hned pro další trip, který jsme udělali ihned následující rok. Přístup je z více stran, skoro vždy jedeme z východu. Nutností je dobrá příprava. A právě tady jsme objevili značky TORLEIDI.
To byl náš hlavní cíl po první návštěvě Islandu. Největší sopka Islandu umístěna v úplném středu. Askja je tak obrovský kráter, že ho člověk v samotném středu nedokáže ani vnímat. Velkou část tvoří jezero. Zajímavostí je druhé termální jezero Vití s teplotou cca 28°C, ve kterém je možné se koupat. Pod kráterem je velmi příjemná chata, kde je možné přespat.
VÍCE INFORMACÍ: oficiální web
Po příjezdu do Seydisfjordur jsme doplnili zásoby jídla a paliva a vydali se přímo po F910 do vnitrozemí směr Askja. První odbočkou byl ledovec Kverkfjöll. Tady byla ještě před pár lety ledovcová jeskyně, která se bohužel zřítila. I tak se nedoporučuje chodit blíž k ledu, který taje a může se kdykoliv uvolnit a zřítit. Kemp pod ledovcem nabízí zatravněné plácky pro stanování. V kempu jsme byli sami, dva dny po našem příjezdu zavírali. Domluva se správcem byla trochu divoká, mluvil pouze islandsky a i tak jsme pochopili, že nás přemlouvá k tomu, ať přespíme uvnitř v chatě. To jsme odmítli, že si to musíme dát se vším všudy a rozbalili zánovní 2sec stan. Aby to bylo dotažené do posledního detailu, využili jsme i outdoorovou luxusní koupelnu. Noc byla divoká. Silný a ledový vítr od ledovce mlátil stanem tak, že jsme ho měli permanentně přilepený na tváři a nepomáhali ani vysokohorské spacáky do Himalájí, do kterých prostě táhlo. Svítání jsme očekávali dost netrpělivě a snídali cca v 6:00 úplně probuzení. Bylo to snad poprvé, co jsme dobrovolně byli už v 7:00 na ledovci:)
VÍCE INFORMACÍ: oficiální web
F902 je příjezdová cesta ke Kverkfjöll. Dali jsme si kafovou pauzu v takové uzavřenější údolí, kde tolik nefičí a z úrovně očí to tak nevypadalo, ale z drona se to ukázalo jako neuvěřitelná nádhera.
Z Askja jsme vyrazili na jednu z nejtěžší F-roads s číslem F910. Není ani tak těžká terénem nebo nepřekonatelnými brody, ale spíš svou délkou. Průvodce udával 8-10 hodin, správkyně parku zhruba 7 hodin a my to dali za 5,5 hodiny i s prohlídkou Holuhraun. To je nejnovější lávové pole, které vzniklo po erupci v roce 2015. Správci parku už připravili vytyčenou trasu po lávovém poli a je na ní možné vidět postupně vychládající lávu, v řezu ještě lehce červenou.
Odtud máme název našeho webu i firmy, tyto cesty nás fakt baví!
Tady se ukázalo v praxi doporučení z úvodu tohoto průvodce. K pumpě jsme dojížděli už na výpary, spotřeba v terénu je totiž výrazně vyšší, než na silnici. Takže tuto část přípravy je opravdu dobré nepodcenit, řešení to jednoduše nemá. Navíc tyto vnitrozemské cesty nejsou moc frekventované, takže čekání na potenciálního dárce paliva může být i v řádu dní.
Kaňon, jehož jméno se nedá vyslovit. Na východě je relativně kousek od turistického centra dostupný po F910 tento kaňon. Je to zatím skrytý poklad. My jsme se o něm dozvěděli z fotoreportu Fripito. Navigace k němu je obtížná, informace k němu nikde nejsou. Jedná se o průrvu pod přehradou Halsón na řece Jökulsá. Sestup do kaňonu se nedoporučuje, pokud byste se tam přeci jen vydali, tak utíkejte, až uslyšíte sirénu, to se upouští přehrada. Za návštěvu stojí i návštěvnické centrum Snæfellstoffa.
Tato oblast nám nejvíc připomíná krajinu popisovanou v doporučené knize v úvodu tohoto průvodce.
VÍCE INFORMACÍ: oficiální web
Planina se odehrává někde uprostřed nehostinného vnitrozemí Islandu, kousek od přehrady. Nejvíc nám to připomíná místa kolem Hafrahvammagljúfur.
Příjezd k Askja od východu. Už z dálky je vidět Herðubreið, tuším přezdívaná "královna". Tady jsme poprvé viděli jak rangers zametají stopy aut, které jsou vyjeté mimo značenou trasu. Regulérně se hráběma a smetákem. Za jízdu mimo cestu jsou tučné pokuty, strašně si tu poušť hlídají.
