Zelené jezero získalo zelenou barvu díky řasám. Tady je další ukázka trochu nesmyslného přístupu. Ze severní strany je přístup na vyhlídku. Z jižní strany je vybudované poměrně velké parkoviště a vydlážděná cesta až k jezeru. Z této strany je však přístup omezený zavřeným sloupky Nikde jsme vyložený zákaz vstupu nenašli, takže jsme si to prošli a je to parádní! Úplně jiná perspektiva.
Solnice Janubio je na západním pobřeží. Na místě je to trochu smeťák, přeci jen to není úplně čistý provoz, ale ze vzduchu jsou to krásné struktury. Určitě si nezapomeňte koupit čokoládu se solí, je skvělá. Kousek na vstupem do salinas je výborná restaurace Mirador las Salinas, kde je výhled nad celou solnicí a nejlepší je tady západ slunce.
VÍCE INFORMACÍ: oficiální web
Černo černá oblázková pláž, která sice není na koupání, ale skvěle se tady pozoruje příboj a západ slunce. Tady si vždycky odskočíme po jídle v Mirador se las Salinas.
Pláží je na Lanzarote hodně. Papagayo je kousek od Playa Blanca a je přístupná takovou offroad cestou. Platí mezi nevyhlášenější pláže společně s Famarou.
Kamezí Boutique Villas bylo jedno z nejlepších ubytování. Uzavřený resort je tvořený vilami, z nichž každá má soukromí a vyhřívaný bazén. Co je ale bezkonkurenčně nejlepší, je restaurace s terasou a výhledem na oceán. A protože na Lanzarote opravdu hodně fouká, tak jsou jednotlivá místa chráněna takovou polokukaní a zapuštěná pod úroveň podlahy. Tady se ty skvělá vína konzumují naprosto skvěle. Navíc je u restaurace ještě Deli Shop, kde se dá nakoupit na vaření.
VÍCE INFROMACÍ: oficiální web
Hned vedle národního parku Timanfaya je vinařská oblast La Gería. Tady jsou naopak úplně stejné krátery využité na maximum. V celé oblasti se pěstuje vinná réva v tradičních ďolících, z nichž v každém je jeden keř a je krytý malou zídkou proti větru. Takové vinice se táhnou až do středu kráterů sopek. Tady už se s dronem lítat může, takže to byla parádní podívaná. Navíc je víno z Lanzarote jedno z nejlepších, co jsme pili. Proti sobě stojí dvě vinařství. My jsme si oblíbili Bodegas Rubicón, kde jsme se pravidelně zásobovali.
Národní park sopek. Krásně probarvené černo červené sopky. Co nás nepříjemně překvapilo byl poměrně rezervovaný přístup k turistům. Zvyklí z Islandu, kde se každá přírodní krása prodá turistům se super servisem, jsme tady jen koukali na jeden zákaz za druhým. Timanfaya patří k jednomu z nich. Vstup do národního parku je zpoplatněný, což vůbec není problém. Od návštěvnického centra vyráží mezi krátery autobus, a to už problém je. Autobus nestaví, takže všechny krátery vidíte jen zpoza kouřového skla. Druhou volbou je jízda na velbloudech a přiznám se, že tohle využívání zvířat mi je proti srsti. Dronem se tam lítat nesmí. Pochopím, pokud je místo, kde jsou zvířata, že je to rušící element, ale v pustině mi to nikdy smysl nedávalo. Našla jsme si na mapě opuštěnou cestu a pustila drona tam odtud. Jako na potvoru doletí 2 km a ten body byl přesně tak daleko. Takže se mi podařilo jen přiblížit, ale nad sopky jsem se nedostala.
VÍCE INFORMACÍ: oficiální web
Návštěvnické centrum jediného národního parku. Na první pohled je to taková nudná stavba, na druhý si uvědomíte, že procházení nad ztuhlou lávou a výhledem na nekonečné lávové pole je skvělý zážitek. Samotný dům zasazený do lávy je v krásném kontastu přísné architektury a divoké lanzarotské krajiny. I když je expozice trochu za zenitem a vulkanická tématika by si zasloužila lepší zpracování, všimněte si detailů, jak tady pracují s ocelí. Vstup je zdarma.
VÍCE INFORMACÍ: oficiální web
Los Cuervos je takový malý, velmi dobře přístupný kráter, kousek od La Gería.
