FAGRaDALsFJALL

Fagradalsfjall je nejmladší vulkán na Islandu. Erupce začala 19.3.2021. Hned jak jsme se o ní dočetli rozhodli jsme se, že rozhodně musíme na Island, i když to letos nebylo v plánu. Sopky milujeme, Island taky, takže skvělá kombinace. Navíc má sopka velmi přátelské proporce a není vyloženě nebezpečná. Ovšem v covidové době je plánování jakéhokoliv výletu narychlo víc než výzva. Koupit letenky ze dne na den u dávno nejde, přestupy jsou v řádu několika dní nebo jsou letenky neuvěřitelně drahé (v řádu mnoha desítek tisíc). Naštěstí Smartwings ohlásili, že od 1. května lítají přímou linkou Praha - Keflavík. Letenky jsme koupili hned, zarezervovali hotel, kterých moc otevřených také není a začali studovat jak to na Islandu právě chodí. Bohužel týden poté, co jsme si všechno zarezervovali včetně letu helikoptérou, tak nám Smartwings letenky zrušili. Přeložili jsme je tedy o 14 dní později a začali lehce nervóznět, protože chování vulkánu se začalo měnit a nebylo jisté, jestli už erupce nebrzdí. Po další 14 dnech nám Smartwings zrušili i další let, takže smůla. To už jsme se rozhodli nečekat a začali hledat nejbližší letiště, odkud se na Island lítá. Museli jsme postupovat opačným směrem, tedy nejdřív zkontrolovat přílety na islandském letišti, ověřit, kdo tam opravdu lítá pravidelně a odkud a pak zjistit podmínky letu z jiné země. Naštěstí jsme objevili přímý let z Frankfurtu, který ve světle několikadenních přestupů je "pouze" 4 hodiny jízdy. Znovu jsme zarezervovali hotel a auto (... potřetí) a pak už to šlo všechno v zásadě hladce.

Máme tu výhodu, že covid máme za sebou, což sebou nese pro cestování značné výhody (kromě ostatních nevýhod). Takže pro Island jsme bezpeční bez ohledu na to, kdy jsme covid prodělali a stačí jim jen potvrzení laboratoře. Tím jsme se vyhnuli povinné 5-ti denní karanténě. Stačil nám test do letadla a pak další hned po příletu. Do výsledků testů jsme čekali v hotelu. Pak jsme se mohli vydat na sopku!

VÍCE INFORMACÍ: oficiální web

vulkán

Samotný vulkán a erupce jsou viditelné už při příletu a pak celou cestu do Reykjavíku. Byli jsme úplně nedočkaví a to čekání na výsledky testů bylo nekonečné.  Kdyby si někdo plánoval, jak se nejlíp dívat na sopku, tak by to udělal přesně podle Fagradalsfjall. Je to taková výuka naživo. Podmínky jsou neuvěřitelně příznivé. Je to blízko města (cca 50 km od Reykjavíku), v dochozí vzdálenosti (cca 1,5 hodiny) a místo pozorování je v bezpečné vzdálenosti, respektive dostatečně blízko a přece bezpečně na vyvýšeném kopci. Láva obtéká kolem, dá se dojít i přímo k lávovému poli. Další vyvýšené kopce jsou přístupné pro helikoptéry, ale ty jsme nakonec vzdali a dobře udělali. Jsou totiž výrazně dál a navíc jsou na místě jen 15 minut, pak letí zpět pro další várku. Orientace kráteru je také jak z katalogu - je otevřený přímo směrem k vyhlídce. Určitě je nutné sledovat aktuální podmínky, pokud je bezvětří, tak se nedoporučuje chodit k sopce, protože se tam hromadí plyny.

VÍCE INFORMACÍ: vedur.is - počasí

erupce

To, že k nějaké erupci dojde bylo jasné poměrně dlouho předem, protože na celém poloostrově probíhalo jedno zemětřesení za druhým. Naštěstí pro místní se tak stalo v bezpečném místě dál od osídlení.

Je strašně zajímavé sledovat, jak se erupce v čase mění. První videa jsme viděli u Chris Burkchard, kdy byla sopka pár dní po výbuchu, úplně malá a více kráterů. Postupně hlavní kráter rostl, menší odezněly a objevili trhliny v samotné lávovém toku.  My jsme se byli na sopku podívat dvakrát a pokaždé byla jiná. První den to vypadlo jako výroba mraků online, sopka samotná byla hodně rudá, v lávovém toku byly viditelné žhavé potoky. O dva dny později, kdy byl celý poloostrov Reykjanes pod mrakem a pršelo, tak teplý dým mraky naopak roztrhal a na kráter jako jediný svítilo slunce.

Erupce se změnila tak, že už není kontinuální, ale v intervalech cca 6 minut trvá vždy tak 2 minuty. To je naprosto skvělý čas na výměnu techniky - teleobjektiv / dron / širokoúhlý objektiv. Co je skvělá zpráva pro drona, tak díky teplu nad sopkou se skoro nevybíjí baterky. První dny jsem měla z přeletu strašný strach, zvlášť po všech těch zprávách, kolik dronů do lávy zahučelo.

Erupce se vyvíjí dál a dnes už láva protekla dolu do údolí, kde jsme ještě my před týdnem šli. 

Každopádně je to neuvěřitelné kino a ten zakořeněný atavismus zírání do ohně je tady strašně znát. Seděli jsme tam pokaždé skoro 2 hodiny a koukali do žhavé lávy. Místní tam chodí večer s karimatkami na piknik místo hospody. To vysvětlilo, proč měli všichni při zpáteční cestě rudé obličeje. Už nám bohužel nevyšlo vidět sopku v noci, protože v květnu už na Islandu tma není, za to jsme nemuseli spěchat dolu. 

VÍCE INFORMACÍ: vývoj erupce na 3D modelu

Smoo Cave